O nás
…„Šimone, Vojto, Matyáši, Davide, povězte mi moudří dědečkové jak to vlastně bylo s tím vaším cirkusem ?“, řekl Jahu, malý snědý klučina sedící na rákosové židličce a koukl vážně staříkům do očí.
,,Cirkus!?“
,,Co cirkus! Bylo to daleko větší! Naše show obletěla svět!!! Všichni nosili naše trička s nápisem Claun, lidi postávali na ulicích a cvičili naše proslulé míčkové kreace…“
,,Jo panečku to byla doba…“
,,Mládenci“ Přerušil ostatní nejstarší z nich a pokynul starou rukou, při čemž mu lupl jeho prastarý zjugglingovaný palec.
,,Vždyť náš cirkus, jak ho Jahu tak velkolepě nazval, byl docela malý stánek sešitý ze staré pytloviny. Vždy byl obávaný na spousty akcích všeho druhu. Jezdívali jsme na šermířské akce, na technoparty, byli jsme na pár rockových koncertech…Dokonce jsme poznali majitele nabušených naleštěných motorek, kteří se taky jednou za čas sešli a my jsme tam samozřejmě se svým proslulým stanem vonícího do dálky dálkami, nemohli chybět. Ach…ach…“
Zasnil se stařík, vzpomínajíc na ta léta, kdy ještě byly míčky součástí rodin a příbytků. Náhle jeho snění přerušilo malé rozčílení doprovázené škubnutím ve tváři. Trochu se zamračil a hlasem ufňukaného dítěte si začal mumlat něco pod vousy. Malý Jahu musel zbystřit sluch, aby co nejzřetelněji slyšel staříkovu historku, která ho tolik rozrušila.
,,Za to na metalovým koncertu jsme byli jen jednou. Všechno probíhalo v pořádku až do té doby, než padla noc. Již značně opilí metaláci nás začali nutit používat míčky černé, které by odpovídaly zdejší umrlčí atmosféře a jejich zvrhlému vkusu. Ano, vzpomínám si jak jsem se tehdy pokoušel domluvit tomu chlapci ve vysokých černých botách a tajemném černém plášti, který na mě zíral přes své černé, kudrnaté vlasy, ale marně. Ten hoch nebyl s to pochopit, že je tma jako v pytli a já prostě nemohu zaměnit své barevně svítící míčky za černé. No a pak už si jen vzpomínám, jak mě někdo praštil přes ruku, kterou jsem právě krutohustopřísně vytáčel Rubensteinovu pomstu, nějakou ožužlanou kostí od prasete. Pak jsem dostal bratrovou hlavou do své a...a pak si jen vzpomínám na to ráno, kdy jsme leželi uprostřed lesa a stan se všema míčkama, poezií a voňavkami byl roztahaný po okolních stromech. Jojo!! A tak jsme si s klukama řekli, že na metal už asi pěkně dlouho nezajdeme. A jestli, tak jedině přes den.
,,Ale jděte!!!“ Najednou se ozval třetí stařík s rezavou jednokolkou opřenou o opálené stařičké žonglerské koleno. ,,Vždyť naše proslulé kabaretní vystoupení nemělo s cirkusem nic společného,“ řekl klidným přesvědčivým hlasem. Naše kabaretní čtyřka s koulema a kuželkama obcházela ty nejslavnější kabarety Prahy. No tak pánové, vzpomeňte na ten parádní výlet do Paříže. Jak jsme se zde jsme se seznámili s tamními žongléry a prostitutkami a tvořili nezapomenutelné - trojice…při tom jemně pohladil po měkkém sedlu svou stařičkou přítelkyni s jedním kolem.“
,,Nenenene, jasně si vzpomínám na příběh s metalákama!" Ohradil se nejstarší a přehnaně udiveně se podíval napřed na třetího staříka, který se mimochodem jmenoval Vojta von Žakos a potom se pomalu obrátil na malého Jahu. Jeho udivený výraz začal přeměňovat ve strnulý, upřímný úsměv starého muže. Trochu šílený, trochu lítostivý. Přátelé!- žonglér a claun….
Napsat v rubrice ,,O nás“ něco o nás tak, aby to nebylo totálně vyschlé a ukrutně nudně nudné je opravdu tvrdý oříšek. Proto jsem si dovolil napsat úvodní mini povídečku, která jak doufám, navodila příjemnou atmosféru, která vám pomůže přečkat následující řádky o tom, kdo tedy ,,jsme“…..
Upřímně řečeno, přátelé, nevím vůbec kdo jsme. Vím co jsme určitě byli a také vím, že jednou určitě budeme vyprávět naše žonglerské historky malému Jahu! To je navýsost jasné, ale co se do té doby než zestárneme stane, je věru nepředvídatelné….
Tedy, já se svým bratrem Šimonem jsme se potkali již před 17-ti lety v jednom pražském baráčku…poprvé jsem ho spatřil, když přijel jako několikadenní žonglér z porodnice. Od té doby se vídáme, mluvíme spolu, máme se rádi a žonglujeme. Samozřejmě to vše přicházelo postupně. Napřed jsme se vídali, pak jsme spolu začali žonglovat a tím pádem se začali mít fakt rádi. S bráchou jsme začínali jako velmi mladí (už nevím, možná nám bylo 12 a 14…) žonglovat s flowerstickama, diabolem. Moc nás to bavilo a tak jsem postupně začínal zkoušet házet koulema. Napřed jednou, pak dvěma a postupně se z koulí staly míčky koupené v ,,profesionálním žonglerském obchodě“. Bráchovi přirostly k srdci nejvíce flowersticky, které postupně vyměnil za firesticky, ale k tomu se naučil velmi hezky s míčkama.
Jednou na horách to u nás viděl náš dlouholetý kamarád Vojta, který nelenil a začal se také s míčkama učit. Pak je tu David, kluk, se kterým jsem kdysi dávno chodívával hrát basket. Jeden skákající míč se mu ovšem zdál málo a tak také nelenil a začal s míčkama. Naše žonglování začalo někdy před třemi lety. Postupně jsme začali každý sám zdokonalovat triky, přibírat další žonglérské náčiní a házet se vším, co bylo k mání. Vídali jsme se velmi často, jenže velmi zřídka všichni dohromady a když už, tak vůbec ne kvůli žonglování. A to se muselo změnit!
Poslední rok jsme dosti často spekulovali o tom, že bychom se konečně mohli dát dohromady a pokusit se realizovat společné projekty. Nebyli jsme schopní přejít od dohadů k realizaci. Myslím, že toto je problém většiny žonglérů…jsou to sakra prapodivní lidé. Hlavní impuls k založení skupiny přišel překvapivě a znenadála. Bylo to v zimě v Tatrách na Chopku, kam jsme si jeli zalyžovat. Kromě lyžování, pití tatranského čaje a pozorováním krásné pošťačky, která dovážela každé ráno poštu, jsme také žonglovali. Dokonce se nám málem podařilo vystoupit s naší show v nejluxusnějším tamním hotelu plného Poláků, Rusů a Němců. Ano, jak již pozorný čtenář tuší, akce se nekonala hned z několika důvodů. Ten nezávažnější byl asi ten, že v době naší nehlášené produkce, která měla probíhat v nočním baru, již na témže místě probíhal striptýz. To byl hlavní kámen úrazu, protože nadržení Poláci s Rusama a Němkama na klínech nehodlali věnovat naší show náležitou pozornost. Dalším problém byl ten, že se Vojtovi, který si hrál na našeho manažera, nepodařilo ukecat hlavního manažera hotelu. Strhla se válka manažerů a ten náš utržil drtivou porážku. Myslím, že na vině byla prázdná vypitá flaška becherovky, kterou náš manažer Vojta ztrestal. Tedy naše velkolepé vystoupení se nekonalo, tudíž jsme další dny jedli jen suché rohlíky a pili čistou slovenskou vodu.
Po tomto kuriózním zážitku jsme se rozhodli, že půjdeme do sebe a navzdory naší neschopnosti a lenosti založíme žonglérskou skupinu. Přátelé, stalo se!!!!
Dovoluji si veřejně prohlásit, že Vojta, David, Šimon, a já, Mateso jsme založili opravdovou profesionálně amatérskou žonglérskou skupinu CLAUN.
Doufám, že budete navštěvovat naše stránky, psát připomínky a tvrdou kritiku na videa, která se budou časem na stránkách objevovat.
Házení míčků do vzduchu a následnému chytání těch potvor zdar!!!